Můj porod

července 17, 2018

Související obrázek
Všechno to začalo v neděli vnoci kolem 1h ráno, byli jsme s přítelem vzhůru  najednou jsem začala chodit často na malou, ale fakt často a po cestě do obýváku jsem si učurkla. Tekutina, kterou jsem zachytila ale nebyla cítit močí, takže mě napadlo jestli mi neprosakuje třeba plodová voda. Sedla jsem si na ručník a čekala, začala jsem si jakoby učurkávat - po asi hodině jsem příteli řekla, že pojedeme do porodnice na kontrolu ať mám klid.

Dojeli jsme do porodnice, kam jsme se nemohli ani za nic dostat - sestřička asi neslyšela zvonek. Přijela jsem s porodnickou vložkou, kam jsem zachytila tu tekutinu - sestřička udělala vyšetření a vložka zezelenala - což znamenalo, že je to pozitivní a je to plodová voda. Doktor přiběhl celý uřícený, že jedna paní rodí a druhou šije tak že to musí být rychlovka. (říkala sem si super no, to je fakt hezký) Řekl mi po vyšetření, že se neotevírám a nic se nechystá, takže to plodovka asi není. Odešel a sestřička řekla, že je to blbost - že to může být přední plodová voda a test je pozitivní takže do 24h porodím. Odjeli jsme tedy domů.

Přijeli jsme pozdě vnoci a šli spát, vzbudila jsem se v 11 dopoledne a začala jsem žehlit, udělala jsem oběd, najedli jsme se a já si hrála na pc. Kolem 14h jsem se začla cítit zvláštně. Pamatuji si, že hrál hokej nebo fotbal v 16 a ve 20h. V 16h jsem si udělala ten maliníkový čaj a dala jsem si do něj lžičku oleje - nevím zda jsem si to vsugerovala nebo ne, ale začala jsem cítit bolesti. Kolem 18h už jsem si říkala, že je to divný a počítala a bylo to 4,6,4,5 a tak říkám příteli..no nic, jedeme - ten měl zase keců plnou .. že jedeme zase zbytečně určitě. Řekla jsem, že jestli to nejsou kontrakce tak až je dostanu tak umřu :D nebyla to nějaká velká bolest, ale bylo to nepříjemné.

Přijeli jsme do porodnice kolem 19.30 a ve 20h nás vzali na vyšetření, kde mi doktor řekl, že jsem otevřená na 3 cm takže šup na monitor, kde mi po pár kontrakcích praskla voda. Bylo to hodně hodně hodně divné, jako bych se počůrala ale nešlo to zadržet, bylo to teplé, mokré a byla tam krev. Doktor se mě zeptal zda chci na vozíček nebo to dojdu, byla jsem totiž úplně mokrá. Strčila jsem si ručník mezi nohy a jako hrdinka jsem šla k výtahu. Bolesti byly už větší, ale pořád to šlo přežít ale prodýchávala jsem hodně a často. Ještě u vyšetření přítel říká doktorovi jestli stihne ve 20h fotbal tak mu říkal no nejspíš ne a začali se bavit o sportu. (haloo??! já rodím!? zajímá to někoho???)

Došli jsme na přípravnu, kde mi byla píchnuta nějaká injekce do zadku (po které mi zrychlily kontrakce) a proveden klystýr. Pak už si jen pamatuji sprcha, záchod, sprcha, záchod a já jak volám na sestřičku že budu zvracet u toho ať mi sem šoupne nějaký kýbl. Sestřička provedla vyšetření a zjistila, že jsem otevřená na 5cm takže mě šoupli vedle na porodní sál - v tu chvíli mi provedl vyšetření doktor, který řekl, že jsem otevřená na 8-9 cm a musíme chvíli počkat. Což nešlo, miminko se dralo ven a ikdyž jsem se snažila netlačit nešlo to - přítel šel rychle sehnat doktora, ale nikde nikdo - byla jsem zoufalá, držela jsem si tam ruku kdyby mimčo vylezlo ať se mu nic nestane. Doktor přišel a začlo to - ohnout kolena, bradu ke kolenům a tlačte a teď netlačte .. přítel mi byl velkou oporou ale já byla schopná vnímat jen hlas doktora. Pak už si nepamatuju nic, jen doktoru hlášku, že už vidí vlásky jestli si chci sáhnout - řekla jsem mu proboha ne, přítel celou dobu statečně nahlížel a vpodstatě všechno viděl. Pamatuji si, že doktor ještě před tím tlačením mi asi vazelínou nebo čím natíral místo, kterým se mimčo dralo ven. Miminko vylezlo po zatlačení 3 x 3 - údajně mi porodní asistentka tlačila na břicho, což si ale nepamatuji. Porod jsem neviděla, jelikož jsem měla zavřené oči, jen si pamatuji jak jsem ucítila takové divné šimrání když malé vytahovali nožičky tak se tam někde šprajcla. Neměli jsme ani váhový odhad ani nikdo nevěděl jak bude miminko veliké, takže byli všichni překvapení když..

se narodila holčička prvorodičcce po 2h od příjmu bez léků a měla skoro 3800g a 53 cm. Po porodu miminko očistili, přítel si ji nafotil, ustřihli pupík a příšla se podívat dětská doktorka. Během toho jsem porodila i placentu a to bylo zvláštní ale strašně fajn. Najednou to udělalo žbluňk a něco ze mě vypadlo. Doktor říkal, že je dobře že jsem už porodila sama 40+4 jelikož o 2 dny později jsem se měla jít domluvit na vyvolání a to už by ta placenta nemusela být dobrá.

Po porodu placenty jsem dostala miminko na sebe a začalo šití, nebylo to příjemné, ale dostala jsem nějakou injekci, aby to tak nebolelo. Nakonec jsem dostala 15 stehů, z toho 5 vnitřních - jak se miminko dralo ven. Doktor mě strašně chvílil, že sebou nešiju a nechávám se vklidu zašít tak jsem mu řekla, že já to chci mít za sebou a on mi řekl na to já taky. Poté nás nechali hodinu všechny 3 spolu, příšla sestřička aby odnesla miminko a já šla do sprchy kde mi přítel měl pomáhat abych se mohla převléci. Doprovodil mě na pokoj a jelikož byla půlnoc jel domů. Já blbě sestřičku pochopila a nechala jsem si miminko ihned přivést na pokoj a kojit a přebalovat. (dodnes nelituji, po 2 dnech jsem měla kvalitní mléko)

Jelikož byl porod na prvorodičku od příjmu do 2h hotov nestihla jsem ani dostat žádné léky proti bolesti. Už chápu jak se říká, že na tu bolest rychle zapomenete když vidíte ten uzlíček. Stálo to za to. :)

You Might Also Like

15 coment�rios

  1. Na orázku je vae holčička?
    Sice nejsem těhotná, ale jednou bych chtěla mít děti, ale porod mě doslova děsí. Možná mě tvůj článek trochu uklidnil, ale tn klystýr ne :D
    http://iambarbaras.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ne, fotky své dcery určitě nebudu na intenernet přidávat :) klistýr je to nejmenší, věř mi. Hadičku ani necítíš, jen pak máš průjem :D

      Vymazat
    2. Věřte, že klystýr je na porodu to nejmenší a to jsem se ho obávala. Já dostala gel. Deset minutek jsem si poleželela a pak jsem šla.

      Vymazat
  2. Tyjo, gratuluji k holčičce, jsi statečná, že jsi to vydržela :) ať se vám daří! :)

    Maris Novotná

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, to je silný príbeh! A detailný! :D Som rada aj za teba, že si to mala "rýchlo" z krku a netrvalo to v niektorých prípadoch aj niekoľko dní v nemocnici. Určite si musela byť šťastná :) ❀✿

    Blog de la Licorne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju :D já to chtěla když už tak už :D ano i to mě přesvědčilo o tom, že v budoucnu ještě jedno mimčo v plánu bude, ne-li dvě.

      Vymazat
  4. Gratuluji k mimču. Většina kámošek říkala, že na bolest také zapomněli, akorát šití, že je dost bolelo, že si to nedovedu představit... ale že to netrvá dlouho.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. šití jako takové nebolí, jen to štípne když začíná - já měla 15 stehů. Po porodu prožíváš stav, že jsi jako v transu - plná lásky, nic tě nebolí, jsi celkově mimo. Po 24h to odeznělo a začly mě bolet stehy - to spíš ta rekonvalescence bolí víc než samotné šití, tam to nevnímáš.

      Vymazat
  5. Hezký :-) GRATULUJU! :-)... a chlap dobrej "stihnu fotbal?" :-D ...a koukám, že to bylo tak rychlý že skoro stihnul :-)... Je dobře, že jsi měla malou u sebe rovnou, pokud rodička neni fakt příliš vyčerpaná, tak je to rozhodně lepší... pro mlíko i pro ten vztah ;-) A taky je dobře, že se dnes dá na netu najít tolik krásnejch porodních příběhů, včetně toho tvýho, ukazujících, že porod fakt nemusí bejt noční můra o který se radši ani nemluví, a mezi mladejma holkama pak kolujou akorát ty nejhororovější zkazky, který je zbytečně děsej... Já byla před prvnim porodem přesvědčená, že to musí bolet fakt strašně, ale strašně... takže kdyby si mne tam tenkrát nenechali po kontrole v 39tt, že už se to rozbíhá, tak fakt nevim, kdy jsem tam přijela, protože až když mi o šest hodin později řekli, že jsem otevřená na pět a prdli mi vodu, tak jsem začala pomalinku věřit tomu, že teda asi fakt rodim a za další tři hodiny byl pak kluk venku. Jako jo, bolelo to, ale byla jsem přesvědčená, že ta bolest bude daleko větší... Plánuju o prvnim porodu vzpomínkovej článek za měsíc, loni jsem vzpomínala jen to, co se dělo na šestinedělí... a ano šití je při šití v pohodě, to bolí až druhej den ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. skoro ano no :) právě proto si myslím, že jsem se rozkojila rychleji - ženské se mnou na pokoji nekojily.

      Vymazat
  6. 2 hodiny jsou na prvorodičku opravdu často nevídaný čas :) Pěkný příběh, gratuluji a přeji všem hlavně zdraví!

    OdpovědětVymazat
  7. Páni vy jste hrdinka. Já měla holčičku lehčí ale byl to mnohahodinový boj. Ani nevím kolik jsem měla stehů, ale ty vnitřní pro mě byly mnohem horší.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)

Labels